Před 5 lety v kategorii Dobré zprávy ·· Barbora Čiháková
Jak mnozí zaznamenali již počátkem tohoto týdne, celou Evropu pobolívá hlava, trpí únavou, občasně omdlévá a nemá daleko k srdečnímu selhání. Nad Kanadou je tlaková níže, a tak nad Evropou výše, dopady to má různé, jak ostatně ukázaly zprávy z tohoto týdne. A Nedělnička by se ráda věnovala všemu – prezident Trump má nový rekord v počtu vydaných zpráv na Twitteru za jeden den, Adriana Krnáčová připravuje nový román s autobiograficky laděným názvem Hydra, egyptská mumie dostala zpátky po 3000 let hlas a zoo v El Pasu připravuje speciální akci na svatého Valentýna, která zahrnuje interakci švábů a surikaty. Žel Nedělnička se stala obětí dvou textů, a tak jí nezbývá než odstartovat uplynulý týden čtvrtkem, ať si to odbudeme rovnou.
Před 5 lety v kategorii Dobré zprávy ·· Barbora Čiháková
Ocelové nebe, a sněhu by se nedořezal. Blíží se únor, ale jako by byl sotva říjen. Těžko říct, co je to za roční období, tolik smutku – jak se povídá, koho nevezmou Vánoce, odnese si leden, a koho nevzal podzim, odnese si březen. Byl to dlouhý týden, zakalený, odešel Josef Čermák, odešla Madla Vaculíková.
Před 5 lety v kategorii Dobré zprávy ·· Barbora Čiháková
Dovedu si představit, jak vám Nedělnička chyběla, ale rozumějte, vánoční svátky by měly být plné klidu a pokoje, to se mají číst věci radostné, a pokud možno poklidné, žádné rozevláté zprávy. Tak se vrací Nedělnička až s lednem, aby vám všem zároveň připomněla, že včera, 4. ledna 2020, uplynulo přesně 120 let od narození Bedřicha Fučíka, a to pak jdou zprávy, všechny ty malichernosti, drobnosti a krátkodechosti stranou. Pohodlně se usaďte, vzpomínáme.
Před 5 lety v kategorii Dobré zprávy ·· Barbora Čiháková
Máme tu třetí adventní neděli: „Radujte se v Pánu, vždycky, znovu říkám, radujte se!“ Jak ukázal celý uplynulý týden, máme za sebou spoustu cen, objevů i předávání, a tak mají mnozí k radosti skutečný důvod, žel závěr týdne ukázal, že nám ostatním je leda tak do breku. Vítejte u dalšího zpravodajství z domova i ze světa.
Před 5 lety v kategorii Dobré zprávy ·· Barbora Čiháková
Blíží se Vánoce, začíná druhý adventní týden, mějte se na pozoru, letošní ozdoby na stromeček by totiž měly být bílé nebo čiré. V opačném případě nebude váš stromeček módní a budete se za něj muset stydět. Výluka trvá ve východních Čechách, výluka trvá v Brně, zato v Židlochovicích mají novou železniční trať. Letos se jim podařilo obnovit i parkoviště a autobusové nádraží. V příštím roce se chystá letiště. Zapalte svíce, je tu opět Nedělnice.
Před 5 lety v kategorii Dobré zprávy ·· Barbora Čiháková
Jak Nedělnička slíbila, dokončíme tento týden rekapitulaci posledních dvou let. Držte si klobouky, bude to jízda.
Před 5 lety v kategorii Dobré zprávy ·· Barbora Čiháková
Chápu, že jste byli všichni zaskočeni, pohoršeni i zklamáni, když se Nedělnička tak dlouho neobjevila. Ona se pouze rozhodla, že uctí dvě velká výročí jediným slušným způsobem – a vyhlásila dvouleté ticho a mlčení. Pohodlně se usaďte, Nedělnička je zpátky a má víc než mnoho munice.
Před 5 lety v kategorii Dobrá kniha ·· Radek Hochmal
Literární bašta recenzuje knihu Pustá duše od Dana
Simmonse
Smrt milované bytosti musí člověkem zákonitě otřást. A co když je navíc ten druhý telepat a kromě své bolesti prožívá i bolest umírajícího? Když Jeremymu Bremenovi zemře na následky zhoubné rakoviny manželka Gail, jediná další telepatka, kterou v životě poznal, jeho život pro něj ztratí smysl. Podpálí dům, vybere všechny peníze z účtu a bez vidiny dalšího směřování odletí prvním letadlem do neznáma. Pryč. Pryč od lidí, od odpovědnosti, od minulosti. Od přemýšlení nad tím, o co přišel. Naprosto zdecimovaný nastupuje klikatou a strastiplnou cestu z pustiny své duše.
Před 5 lety v kategorii Moje řeč ·· Kateřina Segešová
V honbě za osvojením francouzštiny jsem zkusila spoustu věcí. Kromě založení zbytečného účtu u Duolinga – po roce ve Francii pořád překládám „Vaše pomeranče jsou červené, pane“ – jsem měla i pár lepších nápadů: na volejbale jsem potkala moře studentů z bývalých francouzských kolonií a dohodla si s nimi takzvaný jazykový tandem. Zdálo se, že tito moji noví přátelé se touží naučit anglicky stejně jako já francouzsky. Slovo dalo slovo, já nabídla borůvkový koláč, Salah přihodil zelené pití z datlí a avokáda, Abdel kokakolu a už jsme měli skupinku. Paříž je poptávkou po jazykových tandemech zaplavená, nástěnky jsou přecpané inzeráty na čínštinu, arabštinu, a dokonce jsem narazila na vzkaz nějakého studenta historie, co sháněl kamarády na klingonštinu. Češtinu nikdo nepoptával.
Před 5 lety v kategorii Moje řeč ·· Daniela Iwashita
„Vážená paní Hodná,
vážím si toho, že společně s námi pomáháte těm nejpotřebnějším lidem. Jako poděkování za Vaši podporu naší sbírky mám pro Vás nabídku slevy na roční předplatné týdeníku Úcta. Za jedno vydání Úcty zaplatíte 30 Kč místo obvyklých 45 Kč na stánku a zároveň budete mít možnost neomezeného čtení na webu…“
Paní Hodná dostala takovýto nevyžádaný e-mail od humanitární organizace Člověk v maléru poprvé. Podepsané pracovnici „oddělení péče o dárce“ ihned napsala, že o zlevněnou Úctu zájem nemá a že od Člověka v maléru, jehož práce si váží, podobná obchodní sdělení neočekává ani je nechce dostávat.
Před 5 lety v kategorii Dobrá kniha ·· Radek Hochmal
Literární bašta recenzuje knihu Hloubení od Roberta
Holdstocka
Do lesa z kostí, Ryhopského lesa, lesa mytág či Hoodova hvozdu v srdci Anglie (z mnoha jmen, jež mu přiřkla lidská představivost, bázeň a folklór) se vydávají noví odvážlivci, noví hrdinové a snílci, kteří tak či onak svému iracionálnímu puzení nedokážou odolat. Stevea Huxleyho hnala do útrob pralesa touha po mytické Guinevře stejně jako pátrání po ztraceném bratrovi a odkazu šíleného otce. Dívenku Tallis zase zvábilo ševelení promlouvajících dřevěných masek, nešťastný osud artušovského prince Scatacha a jejího bratra, letce z druhé světové války, který se z lesa nikdy nevrátil. Tentokrát se Ryhopu a jeho moci poprvé rozhodne někdo čelit se zbraní v ruce. Dokáže se všem pastem, lstím a kouzlům vyhnout Tallisin kamarád Alex, jeho zoufalý otec Richard a skupina odvážných výzkumníků?
Před 5 lety v kategorii Moje řeč ·· Kateřina Segešová
Je to asi týden, co jsem poprvé musela v Paříži k doktorovi. Funguje tady zázračný web doctolib.fr, na kterém si z pohodlí domova a s překladačem můžete sjednat RDV neboli rendez-vous neboli schůzku. Krásně se tím vyhnete nepříjemným rozhovorům po telefonu, ze kterých nikdy nevyjdete jako ten, co všemu porozuměl. Navolíte na webu vhodného specialistu, vyberete čas, kdy k němu chcete dorazit, a pak prostě přijdete na místo. V čekárně si pomocí Google translatoru ověříte, jak správně zformulovat svůj požadavek, lékař vám navzdory accent trop fort porozumí už na druhý pokus a všechno jde jako po másle. Než ovšem dojde na nečekanou interakci, a na tu dojde vždycky.
Před 5 lety v kategorii Dobrá kniha ·· Kamila Míková
Literární bašta recenzuje knihu Zápisníky I od Jiřího
Němce
Jiří a Dana Němcovi jsou veřejnosti známi jako významní disidenti, jejichž pražský byt v Ječné ulici byl v době normalizace otevřen nejen undergroundu; mezi jeho návštěvníky patřilo mnoho intelektuálů, kteří nesměli pracovat ve svém oboru. Nakladatelství Triáda nyní zahajuje vydávání Spisů Jiřího Němce a jako první svazek tu je kniha Zápisníky I z let 1960–1964. Následovat budou (mimo jiné) Zápisníky II a III, pokračující až do roku 1987, s přestávkou let 1969–1972 (editor Robert Krumphanzl považuje zápisky z té doby ztracené) a další přestávkou z let 1978–1985, kdy Jiří Němec zřejmě zápisky nepsal.
Před 5 lety v kategorii Moje řeč ·· Kateřina Segešová
Už je to víc jak rok, co jsem se odstěhovala do Francie s minimální znalostí francouzštiny, a taky je to zhruba rok, co mě poprvé ponížilo pětileté dítě. Abych to vysvětlila: když se našinec octne na Západě, má se co otáčet, aby udržel krok s indickými spolubydlícími a občas si mohl dopřát trochu čočky.
Před 5 lety v kategorii Moje řeč ·· Daniela Iwashita
Jedno vydavatelství si před časem vyžádalo odborné doporučení, jak užívat češtinu genderově korektně. Anonymizovaný manuál pak zaslalo pisatelce následujících řádků s otázkou, zda ho lze uvést do redakční praxe. Oponenturu v upravené podobě uveřejňujeme nikoliv jako polemiku (původní manuál zde neuvádíme a jeho autorství neznáme), ale spíše jako alternativu k obdobným normativně formulovaným návodům. Příspěvkem chceme též vyjádřit sympatii jazykovědcům, kteří nyní opět čelí poptávce po jednoduchých odpovědích typu „přechylovat se musí“ či „přechylovat se nesmí“. Zpravidla raději vyzývají k rozlišování různých situací či textů, v nichž týž jazykový prvek může dorozumění sloužit, anebo bránit.
