Před 8 lety v kategorii Dobré zprávy
Dobrá čeština uspořádala malou anketu mezi básníky a spisovateli
Již za pět dní začíná konference a čtenářské setkání Cožpak to jsem chtěl, aby mě zařadili do literatury? Jakub Deml a literární tradice. Spolek Dobrá čeština je jedním z organizátorů této události, a tak podrobné informace naleznete i na našich stránkách v tiskové zprávě či ve stručnějším souhrnu na plakátu.
Před 8 lety v kategorii Dobré zprávy
Již za čtyři dny začíná konference a čtenářské setkání Cožpak to jsem chtěl, aby mne zařadili do literatury? Jakub Deml a literární tradice (viz naši tiskovou zprávu a plakát). Při té příležitosti jsme uspořádali malou anketu mezi současnými spisovateli o jejich vztahu k Demlovu dílu. Dnes přinášíme odpovědi básníka Petra Hrušky.
Před 8 lety v kategorii Dobré zprávy
V roce 55. výročí úmrtí Jakuba Demla chceme společně s bohemisty, spisovateli, literárními historiky, teoretiky i praktiky a čtenáři básníkových knih hledat souvislosti a stopy jeho díla v české a světové literatuře.
Před 8 lety v kategorii Dobré zprávy
Před 8 lety v kategorii Dobré zprávy ·· Barbora Čiháková
Dneska možná zapršelo, ale jinak meteorologové slibují suché a horké září. Chápu, že vás to všechny štve, ale neházejte flintu do žita, hrozí totiž požáry. Těšili jsme se na podzim, on nepřichází, i když uvidíme, kdo se bude chichotat naposled. Ono to léto jednoho dne vzdá! Tolik k úvodu, vracet se k tomu již nebudeme, protože bychom se ke zbytku týdne jinak ani nedostali.
Před 8 lety v kategorii Dobré zprávy ·· Barbora Čiháková
Uráčilo se zapršet – tedy aspoň v Praze. Teploty napříč republikou nám radostně klesají. Zdá se, že léto konečně dodejchává, což je dobrá zpráva pro všechny, kteří se neradi kolektivně potí na veřejnosti. Navíc zvýšené teploty obzvlášť negativně působí na jedince s mentálními nedostatky, což se opětovně potvrdilo dnes na Staroměstském náměstí. Ale k tomu se dostaneme až v neděli.
Před 8 lety v kategorii Dobrá kniha ·· Radek Hochmal
Literární bašta recenzuje knihu Existence od Davida Brina –
román roku podle SFFH
Od titulu s takto všeobjímajícím názvem si slibujete mnohé. Jde o existenci naši? Mimozemskou? Nebo dokonce celého vesmíru? O jeho vznik a smysl? Může jít stejně tak o řečnickou otázku, nabádající nás zamyslet se nad svou vlastní existencí nebo jejím významem obecně, o slovníkové heslo, jehož definice bude pokračovat třeba v podtitulu či prologu, nebo o pouhé reklamní gesto, jímž se nás autor snaží přesvědčit o dobré koupi. Tak či onak si už právě volbou titulu na sebe autor klade velké břemeno, úkol vytěžit obsáhlou látku beze zbytku a nahlédnout ji ze všech myslitelných a v případě sci-fi i nemyslitelných úhlů. Ačkoli se při takto vyčerpávajícím poslání občas nevyhne jisté suchopárnosti a nudě, troufám si říci, že se mu to daří a mnohdy přináší i více, než je nutné a než byste mohli čekat.
Před 8 lety ·· Barbora Čiháková
V brzkém odpoledni padla na spařené hlavní město milost. Slunce se stáhlo a zapršelo. A družicová mapa – zbarvená oranžovou a zelenou a modrou – potvrzuje, že nám to ještě chvíli vydrží. Nedělnička se sice na nějaký čas odmlčela – pro zachování duševního zdraví nás všech začala některé zprávy ignorovat. Snad to pochopíte, však si vzpomeňte, že oficiálními kandidáty na amerického prezidenta se stali Donald Trump a Hillary Clintonová. Vzhledem k tomu, že tenhle biják nezparoduješ, ho nemá cenu ani komentovat.
Před 8 lety v kategorii Dobrá kniha ·· Daniel Kubec
Literární bašta recenzuje novelu Anny Bolavé Do tmy
Představme si, že vstoupíme do vlaku a hledáme volné kupé. V posledním vagonu sedí osamělá ženská neurčitého věku s rozcuchanými prořídlými vlasy, je oblečená do nesourodých hadrů a v ruce svírá igelitovou tašku, ze které se sypou oranžové kvítky. Krátce a bez zájmu se na nás podívá. Můžeme si představit, odkud ta žena pochází, jak žije den za dnem, na co myslí, jakými slovy vede svůj vnitřní monolog, na co vzpomíná a čím je posedlá. Obdobných vyprávěcích postupů využívala ve svém díle Virginie Woolfová. Anna Bolavá představuje takovou postavu ve své prozaické prvotině Do tmy.
Před 8 lety v kategorii Moje řeč ·· Nicole Rebeka Snová
Vždy jsem milovala muže, jejichž veřejný projev byl v citelném rozporu s jejich vnitřním vesmírem. Scénář byl povětšinou stejný: pocházeli z uznávaných rodin, ale z domova měli zakázáno se ke svému rodovému jménu hlásit, pak se jednoho dne prokecli a propukl skandál. Nebo se narodili do zcela obyčejných rodin, ale časem se vypracovali do postavení, které jim ostatní mohli závidět. Anebo byli jako kluci přehlíženi, pak zničehonic vyrostli a zkrásněli a holky se kolem nich začaly točit v nevídané intenzitě.
Před 8 lety v kategorii Dobrá kniha ·· Kamila Míková
Literární bašta recenzuje román Daniely Hodrové Točité věty – knihu roku letošní Magnesie Litery
Román Točité věty do značné míry překračuje hranice fikce. Fikce, literární představa, tu přítomna je, a to ve velké míře, jde však ruku v ruce s žánrem životopisným a – téměř by se dalo říci – literárněvědným pojednáním (to patří k autorčině profesi).
Před 8 lety v kategorii Dobrá kniha ·· Barbora Čiháková
Literární bašta přináší esej o Hančových Událostech
Píšu Vám, pane, z jiné doby, z jiného času. A tolik se proměnilo. Přesto Vám píšu, pane, že Váš hlas slyším i dnes. Zní stále naléhavě, jako by nás nedělilo sto let. Vím, že nutně přichází otázka, kterou si nechci klást nahlas. Ta věčná kdyby a jestli! Píšu Vám, pane, jako zástupce už jiné generace.
Před 8 lety v kategorii Dobré zprávy ·· Barbora Čiháková
Jednou za čas nám všem dojdou slova. Jistě jste zaznamenali, že se Nedělnička na chvíli odmlčela. Zemřel totiž Elie Wiesel a jen pár dní nato uvedl Jan Hřebejk na festivalu v Karlových Varech nový film Učitelka. To by přestal psát každý. Nicméně se již situace trochu vyrovnala, tak je zpátky Nedělnička i zpravodajství.
Před 8 lety v kategorii Dobrá kniha ·· Michal Beck
Literární bašta recenzuje knihu Árona z Hůrky O Igimarasussukovi, který jedl své ženy
O Eskymácích se říká, že rozeznávají desítky druhů sněhu. Zda je tato „pověst“ pravdivá, či nikoliv, nevím. Díky publikaci nakladatelství Argo však můžu říct, že Inuité mají mnoho druhů pověstí, které stojí za to číst. Přestože je písemná tradice Grónska velmi mladá (nejranější pověsti v knize jsou datovány k první polovině 19. století), našlo se dostatek kvalitních autorů, v čele s Áronem z Hůrky, kteří své národní příběhy zaznamenali a dávají tak evropskému čtenáři možnost seznámit se s velmi odlišnou kulturou. Kniha O Igimarasussukovi, který jedl své ženy v současném českém literárním světě nevyniká pouze svým tématem, ale také nádherným zpracováním.
