Jazykoví blouditelé – díl třetí
Před 7 lety ·· Barbora Podaná
Tímto fejtónkem završuji trilogii o jazykových blouditelích. Ale protože tuším, jak moc by vás konec jejich příběhu mrzel, prozradím, že v kuloárech se hovoří o možném rozšíření trilogie v tetralogii, možná i pentalogii. Pravděpodobně se nějaký ten díl ještě objeví, nejdřív je však potřeba si vysvětlit, jak některá slova blouditelé vnímají, což je i varování pro vás, milí čtenáři.
Když se s blouditelem setkáte, jistě ho neidentifikujete okamžitě, pokud se ho tedy hned na potkání nezeptáte, kde bydlí a jaké výstavy rád navštěvuje, což jsou jasné rozlišovací znaky blouditelů, o nichž jsme hovořili v předchozím díle. Možná si to nemyslíte, ale ve chvíli setkání vám hrozí nemalé nebezpečí, takže se mějte raději na pozoru. Blouditelé totiž nejenže maličko pletou slova, oni je dokonce kolikrát řeknou i ve správném tvaru, avšak v jiném smyslu. A když říkám v jiném, myslím často v opačném.
Kupříkladu blouditel slíbí, že vám něco zevrubně popíše. Třeba recept na knedlíky. Připravíte si tedy svíčkovou, když vám zbývá už jen ta příloha, přijde blouditel a řekne: „No prostě to smícháš, uděláš šišku, uvaříš a je to.“ Slovo zevrubně totiž blouditel považuje za pojem letmo. Zkrátka jen tak trošku, nepatrně, zhruba. Netroufám si soudit, kde a jak tato mýlka vznikla, ale skutečně k ní dochází, věřte mi.
A pak uděláte nějakou chybu, něco, na co nejste příliš pyšní, prostě se vám ty knedlíky nepodaří. Blouditel vám ale řekne, že váš čin kvituje. Na chvíli se zaradujete. Avšak radost přejde v okamžiku, kdy zjistíte, jak to vlastně myslel. Abyste věděli, blouditelé kvitují s povzdechem. Svým kvitováním nesouhlasí s vašimi činy a nápady a ještě u toho demonstrativně vzdychají. Domnívám se, že inspiraci našli v nepříliš zdařile přeloženém anglickém quit a vlastně vám tím říkají, že byste s danou činností měli skončit. Anebo chtějí sdělit, že oni končí s vámi, kdo ví.
Nejen opačné kvitování vás může zklamat. Poměrně často to totiž vypadá, jako by vás blouditel chválil, ale to, co zprvu považujete za lichotku, se záhy mění v opak. Pokud vám někdy poví, že jste ušlechtilí, také se moc neradujte. Ze slova si totiž vezme pouze část o šlechtění, tedy jen jeden z významů, takže se vám snaží sdělit, že se moc parádíte a že to navíc s tou parádou trochu přeháníte. Ani sličným slečnám blouditel nelichotí. Adjektivum sličný mu totiž také dělá problém. Taková je podle něj třeba ropucha nebo kluzký povrch vídeňského noku, který vám vyšel z knedlíku, jejž jste uvařili podle blouditelova zevrubného popisu. A tak nakonec zjišťujete, že jste podle blouditele přešlechtění, slizcí a ke všemu ještě máte hlad – prostě všechno špatně!
S blouditeli to zkrátka není jednoduché. A nemyslete si, že když některému osvětlíte správný význam slova, že vám hned uvěří. Proto s sebou raději neustále noste výkladový slovník, jen tak se totiž vyhnete zbytečně zdlouhavým a nikam nevedoucím rozepřím. Zároveň si uvědomte, že blouditelem se může stát každý. Až budete mít chvilku, vytáhněte ten slovník z batůžku a zkuste poučit i sami sebe. Schválně, kdo z vás správně používá slovo rozšafný?