LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

… a před sebou šílených lidí tmu

Před 4 lety ·· Kamila Míková

Literární bašta recenzuje sbírku Štěpána Hamajdy Apoštol smíchu a jiné básně
 

„Touhou tmí se tichý tis, / tišší slova našel bys. / Tiší slova? Netiší. / Nejtišší je nic.“ Štěpán Hamajda (* 1998), student oboru čeština-francouzština na FF UK, vydal druhou sbírku poezie a je na ní vidět, že od doby první sbírky (Bratře, sestro, 2017) se hodně posunul dopředu. První sbírka byla zcela nedotčená znalostí moderní literatury a celkově vyznívala spíše dětsky. Jedním z motivů nové sbírky je i vyrovnávání s českou básnickou tradicí – básně věnované Josefu Palivcovi, Karlu Šiktancovi, vyznání z obdivu k surrealistické poezii Milana Nápravníka. Ale vyhraňuje se i negativně: „ČernýHolaNád­vorníKainaRaděj ne. / Výsostné pilíře, / polibky na tváře! / ŠalDykydy, JuliŠebKainaRaděj ne. / Sám vidíš všude jen, všude slov křeče jen.“

Síla Hamajdovy druhé sbírky spočívá v odvaze použít výraz, který ho napadne trochu bláznivě (často kvůli rýmu), zároveň je však trochu vyšinutý z reálného světa. A není divu, že sám přiznává blízkost k surrealistům: „Jsem zajíc přetažený sekerou. / Posílám ti velkou část za tebou.“ – „Na tváři pavouk potu zježí / šeď!“ – „Jsem ovlivnitelný jak polívka“ – „mé srdce uchem dovnitř, druhým ven!“ – „Jako by dnešek nebyl ani, / listí odvane dech zvířecí paní.“

Převládají básně, které vyjadřují úzkost: „Spas nespavá noci, / ty jediná máš sílu. / Tikot psů z hodin bije, / konec blíž, / spasíš?“ – „den,den, den / den plný bolesti před včerejškem. // […] a vyletěl / komínem do pekel.“ Oddíl básní, který dal celé sbírce název, Apoštol smíchu, zachycuje mimo jiné rozhovory, které s mladým poetou vedou jeho blízcí – matka, v jiné básni babička. Vyplývá z nich, že mají o něho strach, básník to líčí s černým humorem:
 

 

V knize má své místo i milostná poezie: „Jak mě nemaj zmáhat city, / když hned vedle jsi ty?“ – „Prcháš, / […] Nekrčím se před všemi těmi spermiemi, / znají jen jeden směr. / A já ten svůj právě ztratil.“ – „Chytilas mě smyčkou hada, / řekni, kdo jsem, tak zkus hádat. / […] budu chlebem, budu rohlíkem, / polníčkem, poníčkem, pindíčkem, / brčkem, bryndáčkem, bebíčkem, / mečem, míčkem, memečkem.“ Zde – ke konci sbírky – se více projevuje básníkův smysl pro humor: „Jako by ryby byly jojo. / Snažej se skočit z vody ven / a potom spadnou zpátky, ojoj, / vracet se zpátky zlej je sen.“ Hravost a vtip jsou přítomné i v dlouhé závěrečné básni o Francii a Paříži: „Eiffelovka – lovka – lov. / Nestačí nám význam slov. / Neřekneme ani hov… / hovoř zraku našich sov.“

Jak vyplývá z citátů, mnoho básní autor píše pravidelným rýmovaným veršem a rýmová spojení čtenáře leckdy překvapí. Oddíl Apoštol smíchu pak napsal veršem volným, je obsahově dramatičtější, patetičtější než černý humor a sarkasmus první části sbírky. Poslední verše, jak už jsem zmínila, jsou znenadání veselejší. Snad mladý básník našel svou dívku, která mu tak chyběla v básni Peuplier, snad už si nemyslí, že by chtěl „zůstat tak nadosmrti skvrnou…“ Možná i změnil názor a slova jeho smutné duši přece jen přinesla nějakou útěchu. Bude se poezie Štěpána Hamajdy vyvíjet dál? Ať tak či onak, jeho druhá sbírka naznačuje, že je tu mladý talentovaný básník.


 

Štěpán Hamajda

Apoštol smíchu a jiné básně

Vydalo nakladatelství Epika,

Jindřichův Hradec 2020,

56 stran.

Ukázka z knihy