LITERÁRNÍ BAŠTA

Pro běžného čtenáře nefantastu je nejprve nutné osvětlit, oč vlastně v tom steampunku jde – což je vlastně i jedna ze zásadních otázek, které si pokládá autor doslovu Antonín K. K. Kudláč ve stati Snění v oblacích páry. Mluvit zde o steampunku původním a moderním mi přijde až příliš vědecké a zbytečně kategorické, a tak raději zůstanu u Kudláčova tvrzení, že definic a náhledů na tento subžánr fantastiky je mnoho, a pokusím se přijít s vlastními. Osobně se mi líbí charakteristika jakési alternativní verze 19. století, kde je zkrátka něco jinak. Nemusí tedy v podstatě vůbec jít o páru (steam), ani o brajgl (punk) a v podstatě o nic, čím jsem čtenáře navnadil v úvodním odstavci. Jednotlivé povídky či novely se mohou inspirovat třeba dobovou módou, odkazovat k významným knižním titulům doby – humorná povídka Igor s intertextuálním odkazem k Frankensteinovi Mary Shelleyové – nebo rozehrát alternativní osudy známých historických osobností – poeta Samuel Taylor Coleridge s řádně olejem promazanými spodními končetinami a decentní dávkou opia vždy po ruce v Úhlu poslechu. Texty se mohou podle chuti přibližovat spíše sci-fi – postapokalyptická sci-fi Den, kdy se město zastavilo se sympatickým motivem knih, které se po katastrofě stanou platidlem a prostředkem směny – nebo fantasy – Grimoár 2: Gonyalax.

Mnohdy jsou právě sci-fi prvky, vynálezy a technika s fantasy konfrontovány, což přináší kontrastní efekt a mnoho nečekaných souvislostí – kanony v čele s „tlustou Bertou“ střílejí na vzbouřené trolly a asasíny v povídce Suvenýry z války. Jde o odsouzení kapitalismu, obhajobu militarismu, anebo jen další akční jízdu s makabrózní bionicko-mechanickou obludou? O svého druhu asasínech se něco dozvíme i v novele Konec pašířů v Hřensku, jen tu naším pašířem není „Krakonoš“, nýbrž jistý van Taussig; pašuje se hlavně od nás směrem do Němec a feldwebel Harrach je vedoucím tajného oddělení republikánské knihovny svobodného Saska. Muže, konkrétně kasaře, prchajícího před zákonem, sledujeme i v Poslední zakázce pana Christophera Davise, zde nás ovšem k 19. věku odkazuje jazyk a způsob vyjadřování. Ten gentlemanský tón, žoviálnost a slušnost jako by vypadly z detektivek A. C. Doyla nebo československých prvorepublikových veseloher. Novela Starý Jack láká vzduchoplaveckou technikou, legendární pirátskou Tortugou i vůní orientu. Podraz v Lost Hope je zase parní variantou stylu noir, časově pasujícího spíš k polovině 20. století, který se ovšem se začouzeným věkem páry výborně doplňuje. Hovorový jazyk, všudypřítomný ironický tón, neoholený detektiv na hranici bankrotu a femme fatale právě kráčí do dveří. To vše ve světě bez Slunce, zato plném popela, továren a spadu. Proč ne.
 

Návrat Radeckého?

Zajímavé je, že velká část textů – těžko říct, nakolik uvědoměle – přejímá typické rysy středoevropské literatury, jak je definoval třeba Václav Bělohradský. Prvním znakem je uniforma, jako symbol i jako typický artefakt. A nemusí jít jenom o vojenské mundúry (mimo již zmíněných třeba vojáci na Sibiři v novele Paraboloid profesora Barina), ale též o uniformu reprezentující státní aparát či vyjadřující pocit sounáležitosti (posádky parolodí například ve Starém Jackovi nebo kožené bundy motorkářů v Else ze Zlaté lodi). A konečně jsou uniformy i mlčenlivým svědkem častých střetů protagonistů se zákonem, což vybízí k úvaze o podobnosti s docela jiným punkem – kyberpunkem. Druhým znakem je kritika objektivismu, respektive názor, že vynálezy, kult rozumu, věda a vědecký jazyk nejsou samospasitelné, nepřinášejí jednoznačný výklad smyslu lidského konání a našeho směřování, nezaručují mír ani budoucí blahobyt. To jsou úvahy, které bychom možná od steampunkových textů nečekali, přesto zde převládají. A do třetice je to tendence k formální neukončenosti. Snad to vyznívá nelichotivě, ale velká část textů je utnuta nečekaně, až násilně. Jen u nemnoha jsem měl pocit, že představují soudržný, myšlenkově i dějově sevřený celek, který neodchází z boje jen jako částečka nepatrného univerza nebo dílčí epizoda. Většina próz antologie zaujme, pobaví, často i historicky poučí, ale zanechá vás s pocitem, že tohle přece ještě nemůže být konec! Navíc, položíte-li vedle sebe texty různých autorů, nevyhnutelně některé z nich vyčnívají nad ostatními. Což mě přivedlo k myšlence věnovat té – podle mého mínění – nejzdařilejší povídce zvláštní pozornost.
 

Prokop Holý / Prokop der Kahle / Liberté

Z řady textů zcela vybočuje kontrafaktuální historie Tomáše Bandžucha Konec věku páry. Autor se zde nesoustředí pouze na jednu osobnost či událost – ve hře jsou politické dějiny přelomu 19. a 20. století, a to z pohledu Ruska, Německa, Francie i nadmíru důležitých zemí Koruny české. Široký záběr a vhled do geopolitických událostí a zákulisní politiky skutečně bere dech. Nejde ovšem jen o chladnou kalkulaci s historickou alternativou a až mrazivou spojitost se současnou politikou, v níž přetrvávají stále stejné praktiky; text zároveň ve všech rovinách dýchá životem – ať už jde o napínavý útěk československé posádky vzducholodi Prokop Holý z francouzského vězení, hrůzy bitvy u Tabrízu přežívající v duši popa Alexije, nebo vykreslení duševního zhroucení ruského velvyslance Melikova. Emoce všech postav jsou věrohodné a vize alternativy zlomového roku 1900 neskutečně plastická. K tomu přidejte ještě nepřetržité střídání dvou dějových linií a náhled na skutečnost z perspektivy několika postav a měli byste se spolu se mnou ptát: Proč tohle nevyšlo jako samostatný román?
 

Žádná ee-kniha

Kniha Excelsior, gentlemani! si kromě mnoha osobitých a skutečně rozmanitých textů (i v rámci jediného subžánru) zaslouží pochválit i jako dokonalý artefakt. Jakmile odvinete kouzelný přebal s ilustracemi Tomáše Kučerovského, vyvstane před vámi tatáž ilustrace jako tužkou vyvedená skica, takže máte trochu pocit, jako když pitváte vzducholoď. Táž pochvala patří i předsádce a vnitřním ilustracím, jimiž obohatila texty všech autorů Janina Strnadová. Publikaci završují již tradiční medailonky, bibliografie a krátká, steampunkem okořeněná obrazová historie nakladatelství Straky na vrbě. Čtečky knih, táhněte do křemíkového nebe!