Spravedlivý král a neméně spravedlivý klerik
Před 10 lety
Jan ze Joinvillu: Život Ludvíka Svatého, krále francouzského, 2014.
(…) prévôt mu pověděl, že ti tři mrtví byli jeho seržanti ze Châteletu, a dodal, že chodili do odlehlých ulic, a tam přepadali a okrádali lidi. „A natrefili,“ řekl králi, „na tohoto klerika, kterého vidíte zde, a vzali mu všechny šaty. Klerik, oděný jen v košili, se vrátil do svého bytu, vzal kuši a jednoho chlapce poslal pro svůj meč. Když uviděl seržanty, křikl na ně, že živí nevyváznou. Napnul kuši, vystřelil a zasáhl jednoho z nich do srdce. Zbylí dva vzali nohy na ramena. Klerik si vzal od chlapce meč a jal se je pronásledovat, což mohl udělat díky tomu, že jasně a krásně svítil měsíc.
Jeden chtěl proskočit živým plotem do jedné zahrady, a klerik ho sekl mečem,“ vypravoval prévôt, „a uťal mu celou nohu tak, že neupadla jen díky holínce, jak vidíte. Pak se rozeběhl za tím druhým, který chtěl vběhnout do cizího domu, kde lidé ještě bděli. Klerik ho sekl mečem do hlavy a rozpůlil mu ji až k zubům, jak se můžete sám přesvědčit,“ řekl prévôt králi. „Sire,“ pokračoval prévôt, „klerik se k tomu, co udělal, přiznal sousedům v ulici a potom se přišel dát uvěznit do vašeho žaláře. Sire, přivádím vám ho, naložte s ním dle své vůle, zde je.“
„Pane kleriku,“ řekl král, „když jste konal svůj hrdinský skutek, zapomněl jste, že chcete být kněz. Za vaši chrabrost si vás ponechám ve svých službách a odplujete se mnou do Zámoří. A tu věc vám oznamuji také proto, aby moji lidé viděli, že jim jejich zlovolné kousky nebudu v žádném případě trpět.“
(dk)
