LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Poprvé zamíchat balíček, sejmout a vyložit karty na stůl

Před 6 lety ·· Radek Hochmal

Literární bašta recenzuje Děvět princů Amberu od Rogera Zelazného
 

Na nemocničním lůžku se s nohama v sádře a úplnou amnézií probouzí drogami omámený pacient. Kdeže? Soukromá nemocnice Greenwood? Jakže se to jmenuju? Carl… Corey? Zanechala mě tu má sestra? Ne, tady něco není v pořádku. S mlhavou vzpomínkou na autonehodu a jediným tajemným slovem – Amber – na jazyku pacient prchá z nemocnice. Z pohodlí, ze Země, ze Stínů, do jediného pravého světa.

Devíti princi otevřel Roger Zelazny knižní sérii, která ho později proslavila. A protože Amber právě vychází v reedici nového překladu Jana Kantůrka a Michaela Bronce v nakladatelství Straky na vrbě, nabízí se i dobrý důvod představit jej nové generaci čtenářů.

Devět princů dosud živých činí si nárok na trůn jediného skutečného světa, jehož jméno zní Amber. Každý vybaven jedinečnými dovednostmi, ctižádostí, touhou po moci a vlastním balíčkem tarotových karet, které nesou podobizny všech členů rodiny, obrazy míst a tajných zákoutí světa a samy vládnou netušenou mocí. Mezi bratry Corwin, oděn v černý a stříbřitý šat, se vrací, aby si nárokoval trůn svého otce Oberona. Nadchází čas vratkých spojenectví, hrdinských činů i slabošských poklesků, epických bitev i zákulisního politikaření. Cenou za vítězství je Amber.

Až by se zdálo, že se tolik různorodých motivů, dějových zvratů a množství důležitých postav do tak útlé knížky nemůže za žádnou cenu vměstnat. Opak je ale pravdou. Důvodem, snad bych mohl říct i viníkem, je Zelazného velmi zkratkovitý a úsporný styl vyprávění, kdy se toho na malém prostoru odehraje opravdu hodně. A to je možná výhoda i kámen úrazu současně. Fanoušci fantasy budou nadšeni, naplno si užijí brilantní nápady, jimiž autor srší na každém kroku, a smrtonosný dějový spád; čtenáři klasické (rozuměj nefantastické) literatury ale zřejmě v momentě, kdy přijdou první bitvy na moři i souši, knihu odloží. Čas tu plyne po dnech, ba i po týdnech, armády umírají po stovkách i po tisících, až máte pocit, že sledujete záznam jakési partie v herním notesu, válečnou bitvu miniatur. Vcítíte se tak do role stratéga, ale nedočkáte se detailů a emocí. Nu, snad je to vlastní princům Amberu, že čas, události a prostor, v němž se pohybují blíž nebo dál skutečnému světu, vnímají jinak.

Motivika karet funguje jak v doslovné, tak v obrazné rovině. Balíčky tarotů jsou královským dědictvím a svazují osudy princů a princezen pevně dohromady. V této souvislosti si zaslouží pochválit obálky Tomáše Kučerovského (Devět princů Amberu a další čtyři díly série), které některé knižní karty – a tím rodinné portréty – kopírují, a vytvářejí tak unikátní sběratelskou edici soukromých knihovniček. Na prvním listu samozřejmě spatříte samotného prince Corwina. Narážky na karetní žargon se objevují i v jazykové rovině, na úrovni různých metafor, pořekadel a frází („Osud nám rozdal takové karty.“ – „Uvidíme, bratře, kdo má víc trumfů v rukávu.“ – „Nastal čas zamíchat balíček!“). Ne nadarmo se jeden z bratrů jmenuje Random (z angličtiny „náhodný, nahodilý“) a Corwin jednu ze svých úvah uzavírá slovy: „Vyrostl jsem v přesvědčení, že jsme neporazitelné bytosti, čiré, chladné a tvrdé jako diamant; jako naše portréty na trumfech.“

Trumfů se Zelaznému sype z rukávů opravdu požehnaně. Začíná s čistým stolem, ale jakmile začne vykládat, neustále přibývají další a další. Příběhy postav trpících ztrátou paměti mají vždy něco do sebe a začátek tento motiv vyčerpává do poslední kapky. Zde, ve snaze získat co nejvíc informací, aniž by se prozradil, projevuje Corwin svou lstivost a důvtip, takto se o něm a podobně později o dalších postavách dozvídáme víc než ze sebepřesnějšího popisu. I dlouhý meditativní závěr a setkání s tajemnou postavou amberských dějin jsou podmanivé. Stvoření z nejrůznějších stínových světů, propracovaný rodokmen královského rodu a originálně využitý motiv hracích karet činí sérii knih o Amberu důležitou položkou kánonu fantastické literatury.


 

Roger Zelazny

Devět princů Amberu

Přeložili Jan Kantůrek

a Michael Bronec.

Vydalo nakladatelství

Straky na vrbě,

Praha 2015,

252 stran.

Úryvek z knihy