LITERÁRNÍ BAŠTA

Řetězec rukou, jimiž kniha projde, začíná u autorky či autora. Pokud je cizojazyčná, putuje – prostřednictvím nakladatelství a literárních agentur – k překladateli či překladatelce, kteří na ní nechají zhruba tolik potu jako autor, ale nikdy nemají takové zásluhy. Po autorovi a poté i po překladu přicházejí na řadu vždy redaktorky a redaktoři, kteří se věnují stylu i soudržnosti textu a ověřují fakta v něm obsažená. Říká se, že dobrý redaktor dokáže udělat i z blbé knihy dobrou – takže někdy se nadře ještě víc než autorka či překladatel. Některé knihy jsou do značné míry dílem editorů a editorek, kteří sestavují výbory nebo spisy z celého autorova díla, porovnávají a zkoumají různé varianty, historii textu atd. Jak jsme zde nedávno četli, o existenci této profese neví ani redakce Městské knihovny v Praze.

Dalším krokem knížky na cestě k vám je jazyková korektura. Ta dbá o to, aby texty byly zcela bez chyb, a tudíž se vám dobře četly. Poté nastupují grafičky či sazeči: nejdříve připraví grafický návrh a poté knihu vysázejí. Následuje korektura sazby, na níž se podílejí téměř všichni dosud jmenovaní, a technická redakce, která kontroluje zejména grafické rozvržení stran, umístění a kvalitu obrázků, které dodal fotograf nebo ilustrátor. Grafik nebo grafička také připraví vstupní a koncové strany a obálku, k níž dodá podklady odpovědný redaktor – jakýsi produkční celé knihy. Doteď jsme napočítali nejméně deset profesí a ještě musíme započítat nakladatele, který za vše odpovídá, uzavírá smlouvy, často i sám knihu avizuje prodejcům a propaguje ji u čtenářů.

Pak jde knížka do tiskárny. Tam se několik dalších lidí postará o to, že z dvojrozměrného PDF vznikne fyzická kniha. Krásná, voňavá, těžká, hubená, s přebalem, s pevnými deskami a tak dál. Z tiskárny zamíří do nakladatelských či distribučních skladů a na pulty knihkupců.

Distributorům a knihkupcům z každé knížky plyne takzvaný rabat, tedy částka za to, že se postarají o prodej. Ta se pohybuje mezi třiceti a třeba až šedesáti procenty z prodejní ceny každé knížky, záleží na mnoha okolnostech. Nakladatel má totiž několik možností, jak knihu prodat. Buď přímo, třeba na knižních veletrzích, nebo u malých knihkupců, s nimiž se domluví bez prostředníků, knihy dodává rovnou jim do komise (takže knihkupci platí zpět jen to, co prodají). Přímou domluvou nakladatele s knihkupcem se ušetří na distribuci, což je třetí možnost prodeje: nakladatel distributorovi opět knihy zapůjčí (tedy ani taková firma si je přímo nekoupí), ten je uskladní a postará se o to, aby se dostaly do knihkupectví.

Zatímco nakladatel musí nejpozději několik týdnů po vydání knihy zaplatit všem, kdo na knize pracovali (a případně platí dál autorovi procenta z prodeje), distributor ani knihkupec, kteří si ukrojí dohromady až oněch šedesát procent, mu nezaplatí, dokud si knihu nekoupíte vy, čtenáři. Nakladatel je bez peněz, dokud se něco neprodá a distributor mu neproplatí faktury (což může trvat několik týdnů až měsíců). Navíc mu po splacení honorářů a odečtení rabatu nezbude téměř nic. Pokud si někdo myslel, že vydávání dobrých knížek je skvělá obživa, tak většinou ne, pokud nevydáte něco jako Harryho Pottera.

Nicméně i čtenáři mají několik možností, jak knihu koupit. Nejsnáze ji můžete zakoupit online, ale připravíte se o zážitek spojený s tím, že si knihu prohlédnete a prolistujete sami. Knižní e-shopy se ovšem v kvalitě služeb čtenářům, autorům i knihám velmi liší, takže o těch někdy příště.

Dále se nabízí knihkupectví a i zde je na výběr – první na ráně jsou velká knihkupectví typu Luxor, Dobrovský nebo Kosmas. Ta bývají často v obchodních centrech a na hlavních třídách. Dostanete tam to nejnovější, nejčtenější, bestsellery a prostě to nej, ale často si to musíte najít sami, protože ne vždy narazíte na poučeného prodavače či prodavačku. Moje oblíbená hra je přijít do takového několikaposcho­ďového knihkupectví a zeptat se, kde mají oddělení poezie. Obvykle to ví až třetí pracovník a zmiňované oddělení sestává z jedné poličky kdesi vzadu v rohu, kde je Mácha, Skácel, Seifert, a když tam najdete nového Borkovce, je to výhra. Řekněme, že „okrajové“ žánry ani méně známé autory v těchto knihkupectvích tak snadno nekoupíte, což ale není a priori špatně.

Pokud však chcete mít z koupě knihy skutečný zážitek a nevadí vám, že dostanete i něco, po čem byste hned nesáhli, vyrazte buď na knižní veletrh, nebo do malého knihkupectví, které se snaží mít různorodou produkci, dát šanci i menšinovým žánrům, malým nakladatelům a méně známým autorkám a autorům. Naposledy jsem v jednom takovém (byl to Přístav v Karlíně ) strávila hodinu, odnesla si tři knihy a zbytek dne se usmívala. A to proto, že jsem tam šla pro knížku, která už nebyla nová, a paní majitelky ji přesto měly. Všechno jsem si tam mohla bez ostychu prohlédnout, očichat (taky ke knížkám vždycky čicháte?), začíst se a čas se pozoruhodně zastavil. Tyhle paní majitelky říkají, že často když člověk otevře dveře jejich knihkupectví, vědí, pro co jde. Trochu jako když lékař ví, co pacientovi schází. V dobře vedeném knihkupectví zkrátka zažijete něco, co si budete pamatovat, a knížku vám pomůže vybrat odborník. A to není málo. Navíc se touto cestou peníze za knížku dostanou, kam mají – tedy nakladateli a dalším výše zmíněným, a nikoliv přes anonymní e-shopy k pochybným firmám bůhvíkam.

Cesta knihy ke čtenářkám a čtenářům je tedy maraton a někdy se běží férověji, někdy méně. Podobné je to s módou, s dobrým kafem nebo kvalitními potravinami. Stejně jako je fajn mít svého zelináře a řezníka, stojí za to mít svého knihkupce. Stejně jako se můžete rozhodnout, zda koupit levné tričko, které šily děti v Bangladéši, anebo podpořit českou designérku, lze nakoupit na neosobním e-shopu, anebo u knihkupce či nakladatele i podle toho, jak zná řemeslo nebo zda dělá knížky poctivě po všech stránkách – jestli platí dobře své lidi, tiskne ve zdejších tiskárnách, zda volbou materiálu a cest šetří přírodu a záleží mu na obsahu i formě, protože chce čtenářům poskytnout to nejlepší za přiměřenou cenu.

Takže jak se k vám dostane vaše příští knížka?