LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Hledám poezii

Před 6 lety ·· Anna Štičková

Předpokládám, že každý máme své rituály, kterými se pravidelně trýzníme. Já jich mám spoustu a o jeden se s vámi ráda podělím. Spočívá v sebetrýznění knihkupectvím.

Tento rituál náleží k jiné stresující aktivitě a tou je návštěva obchodního centra. Přeplněného lidmi. Před Vánoci. V říjnu. Už to taky cítíte? Tu křeč v žaludku? Ale když už se odhodlám a vyrazím, napadne mě spásná myšlenka: Půjdu do knihkupectví, tam se mi uleví! A tak s nadějí zamířím ke knihkupectví, které je v každém obchodním centru, na rozdíl třeba od sportovních potřeb nebo cestovní agentury. V okamžiku, kdy vstoupím do knižního světa, začínám tušit, že jsem se spletla. Všude jsou knihy. Všude je tolik knih, že se mezi nimi nedá projít, aniž by hrozilo, že shodíte sto bestsellerů Haliny Pawlowské, které s sebou vezmou pár kuchařek Ládi Hrušky. Pak se protlačím kolem důchodkyně, která se začetla do poslední knihy Rosamunde Pilcherové, a zdá se, že ji přečte v té nejužší uličce celou.

V takovém přeplněném knihkupectví považuju za jedinou útěchu najít oddělení poezie. Začnu se tedy proplétat vysokými komíny knih, které napsaly herečky, kadeřnice a osobní poradkyně. Ztratím se mezi průvodci a mapami, až se nakonec (ne)šťastně zorientuji u knih o osobním rozvoji (Radikální inkarnace) a módních duchovních naukách (Úvod do tantry). Zjistím totiž, že po oddělení poezie se nejspíš slehla zem.

Minu stojany s časopisy, kterým dominuje Čtyřlístek, Méďa PusíkEpocha s titulkem: „Rozpoutají třetí světovou válku Ufoni?“ a konečně se ocitnu u informací, kde nikdo není. Chvilku okukuji okolo ležící doporučené knihy (Jak zhubnout za 40 dní 60 kilo, Jak si přikouzlit štěstí a úspěch) a čekám. Pak se náhle zjeví zaměstnanec obchodu, kterého spolehlivě poznám podle firemní vesty a brýlí, přes které zřejmě nevidí, anebo nechce vidět. Odhodlám se a přistoupím k pultíku a zeptám se: „Dobrý den, prosím vás, kde tady najdu poezii?“

Ticho.

„Poezii?“ zeptá se obrýlenec vestový.

„Hm. Jo.“

„No, počkejte, tady někde bude.“ Rozhlédne se bezradně po krámě. „Tak asi tudy.“

Vydáme se kolem Petra Š., Michala V. a Aňi G. a projdeme si pěkně celé knihkupectví, kdy já trnu, že něco shodím, a obrýlenec trne, že mě to po takovém výletě nepřešlo a fakt chci najít oddíl (všimněte si, že jsem skromná, už nechci ani celé oddělení, jenom malý oddílek) poezie. Jsme v cíli.

„My toho moc nemáme, víte, jenom tady ten kousek.“ Ukazuje na dvě poličky úplně u země.

Teď je mi jasné, proč jsem poezii nemohla najít, tiskne se totiž u země pod policí plnou knih s Pepou Pivrncem a plastová cedule hlásá: humor, poesie. Nic už mě nepřekvapí. Slušně poděkuji, ale obrýlenec zatím odplul mezi stohy čarodějnických románů do neznáma. Moje mise je splněna. Zase jsem se úspěšně ujistila, že poezie se krčí někde v koutě pod vší ostatní literaturou. Tak se ještě podívám na nové vydání KyticeMáje a rozhodnu se, že si radši koupím Březinu v antikvariátu za rohem.