LITERÁRNÍ BAŠTA

Vážený pane doktore, tuším za vaší otázkou velkou radost a jsem moc ráda, že jste na našich stránkách jako doma. Nic mi nemusíte vysvětlovat, vy, podobně jako my z Bašty, milujete svou práci a nosíte si ji domů (my ji, pravda, pro jistotu ani neodnášíme) a vaše manželka to těžko nese, že koukáte víc než na ni na krásnou kostru, ze které se jí nota bene špatně utírá prach; zvlášť v těch mezižeberních škvírách jí pravidelně dochází trpělivost a chce se rozvádět. Tak se pokusme společně nalézt nějaké vznešené argumenty, které by ospravedlnily přítomnost kostry nejen na našich stránkách, ale i ve vašem salonu.

Že je kostra objekt se značným estetickým potenciálem, asi netřeba připomínat. Připočteme-li k tomu její mohutné symbolické zázemí, rázem pochopíme, proč byla ve středověkém výtvarném umění tak vyhledávaným motivem. Jako vizuální reprezentace smrti je elegantní a uživatelsky vstřícná: jsa lékař si jistě vmžiku vybavíte mnohem odpudivější obrazy rozkladu lidské existence, a nakonec i ty patří od pozdního středověku dále k tradičnímu motivickému repertoáru výtvarného umění. Takže vlastně vaše paní doktorová může být ráda, že nemusí poklízet odpadávající cáry masa.

Povrchní lidé často vidí za zálibou v kostrách nějakou úchylku: to se ovšem vás ani nás netýká, stejně jako jsme daleci nějakého bratříčkování se smrtí, že? Prostě se scházíme tam, kde se protínají příroda s kulturou, kde si navzájem vypomáhají při hledání odpovědí na důležité otázky života, potažmo smrti. Exaktní vědy byly vždycky o tisíc láter vpředu v pojmenovávání věcí a jevů, humanitní vědy si často ušetřily práci a s drobným metaforickým posunem řadu pojmů převzaly. A tak se to zejména v textech o literatuře jen hemží vertikálami a horizontálami, řezy, liniemi, průsečíky, těžišti, typologickými kruhy, mocninami, ale také páteřemi – a kostrami, jež mají vyvolat představu přesně organizované struktury, v níž každá část plní nějakou funkci. A my v Dobré češtině mnoho spoléháme na to, že v literatuře to funguje podobně jako v jakémkoliv jiném složitém živém organismu, že všechno je v ní navzájem propojené. A hledání těch nejskrytějších souvztažností nás horce baví, pane doktore, tak proto tolik koster. Ostatně jich zas tak moc není, vzpomeňte na takového Posadu! Jako dárek na rozloučenou vám přidávám odkaz na jednu jeho rytinu, důvěrně jsem si ji pojmenovala Stezka pro cyklisty. Vaše doktorka K.

 

–

Milá paní doktorko, narodí se nám sestřička. Chci, aby se jmenovala Hromnice. Maminka říká, že to nejde. Nemohla byste mi poradit?

Vítek Slunéčko, 2. B, Třebíč

Milý Vítku, možná by se nám spojenými silami povedlo maminku přesvědčit, že Hromnice Slunéčková je opravdu krásné jméno. Ale to by nestačilo. Maminka by musela přemluvit paní matrikářku. Ta by jí opakovala, že Hromnice není žádné jméno, ale název pro svíčku a svátek, a nejen to, že s velkým H není ta Hromnice, ale jsou ty Hromnice, takže pokud sestřička není jednovaječné dvojče s jinou sestřičkou, je to nemyslitelné. Ale i kdyby paní matrikářka byla slabší v počtech a dala Hromnici šanci, dozajista by s tím nesouhlasila soudní znalkyně českých jmen paní doktorka Miloslava Knappová, která, jak je zaznamenáno i v denním tisku, už nejméně jednu Hromnici zamítla.

Ty se tím však, Vítku, nedej odradit. Tvoje sestřička se může jmenovat Hromnice i tak, ale musíš pro to něco udělat. Návod je jednoduchý: 1. Staň se slavným spisovatelem. 2. Napiš o Hromnici knížku. 3. Když se ti povede, Hromnice se z knížky dostane do literárního slovníku. 4. Časem doputuje z literárního slovníku do slovníku jazykového. 5. Jakmile bude jméno Hromnice doloženo tvou věhlasnou knihou a dvěma slovníky, pak ho budou moci povolit i soudní znalci. 6. Poté se jméno odváží zapsat do matrik matrikáři. 7. Když maminka uvidí, co sis s tím dal práce a jak je Hromnice oblíbená, určitě nebude trvat na nějaké Terezce nebo Natálce, za to dám krk.

A nakonec tu mám pro tebe i pro čtenáře Literární bašty otázku: Který český román končí slovy „na Hromnice musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout"?

Těším se na tvou knihu, Vítku, i na vaše odpovědi, milí čtenáři. Vaše doktorka I.