Člověk není zboží na výběr
Před 9 lety ·· Barbora Čiháková
Celou Evropu spojuje a rozděluje jedno téma. Část světa se rozpadá a lidé opouštějí své domovy. Nedávno nám všem Angela Merkelová ukázala, že reálné setkání s uprchlíky je mnohem složitější než veškerá jednání u bruselského stolu. Reakce na její nedostatek empatie byly rozporuplné, ale přesto se většina shodla na tom, že poplácání po zádech uprchlíkům opravdu nestačí.
Naše politická elita se zatím do podobné situace nedostala a je se co obávat momentu, kdy k tomu dojde. Zatím jsme pouze ve fázi debat a vyjednávání, ale už v této verbální rovině můžeme vysledovat myšlenky a postoje, které se příliš neslučují s deklarovaným humanismem evropské civilizace.
Nedávno byl hostem DVTV šéf diplomacie Lubomír Zaorálek. Hned na úvod byl dotázán, co si myslí o lidech, kteří protestovali na Václavském náměstí a přitom měli u sebe šibenice s xenofobními nápisy. Ministr to označil za nelidské. Určitě měl pravdu, bohužel se jen o pár minut později dopustil obdobného přešlapu.
Už dlouho víme o tom, že veřejné projevy našich politiků nepatří mezi rétorické klenoty. Ale když se pan ministr vyjádřil k tématu uprchlíků, povýšil gramatické chyby a stylistickou neobratnost na úroveň sémantické nepřístojnosti.
První problematický moment nastal, když se slovem uprchlíci spojil výraz „vybrat si“. Zřejmě ta konotace panu ministrovi nedošla, ale tím, že k tomuto slovesu dodal v syntaktické pozici objektu lidskou bytost (ano, právě ty se ukrývají za obecným označením „uprchlíci“), přiblížil se nebezpečně rétorice nacistů za druhé světové války. Opravdu by mě zajímalo, zda panu ministrovi (a jiným jeho kolegům) tato slovní spojení někdo poradil, nebo jestli na ně přišel sám. Podobnou otázku si ostatně kladu i nad dalším jeho výrokem, že Česká republika „chce co největší prostor si moci vybrat“. A od výběru už je jenom krůček k „distribuci“: „My musíme být schopni registrovat ty lidi, zjistit, kdo jsou, a ty země, který je přijímají, v tom udělat pořádek. Dneska vidíme v Řecku, že to nefunguje, takže protestujeme proti tomu, aby se tu distribuovali uprchlíci, a přitom řádně nefungovaly hranice Evropy.“
Slovník cizích slov distribuci popisuje jako výraz z oblasti ekonomie, ekologie, psychologie a lingvistiky. Ani jeden z výkladů se však nepřibližuje situaci, kdy by bylo možné výraz „distribuce“ použít ve spojení s lidskými bytostmi. Pan ministr sáhl po slovu distribuce, které se jeví jako bezpříznakové, ale přitom nechtěně prozradil, že je pro něj člověk cosi jako zboží.
Zdá se, že se pan ministr ve svých odpovědích snaží zůstat v co nejobecnější rovině, aby ho nemohl někdo osočit z xenofobie a rasismu. Cizí výrazy se mu jeví jako ideální, zřejmě spoléhá na to, že jim většina populace rozumí tak špatně jako on. Z jeho výroků je cítit snaha slovo uprchlík co nejvíc „odlidštit“. Protože když si uvědomí (on stejně jako my ostatní), že jím označujeme konkrétního člověka, zjistí, že je celá debata o tom, kdo si koho vybere a kdo koho přijme, mnohem problematičtější, že v ní nejde o nějaké anonymní položky, ale o tisíce lidských příběhů. A kdo rozhodne, který je dost dobrý, aby si zasloužil pokračování, nebo dokonce happy end?
Svým svědomím se musíme prohrabat každý sám, ale snad se shodneme alespoň na tom, že by si nikdo z nás – a jistě ani pan Zaorálek – nepřál být „vybírán“ nebo „distribuován“. Takže kolik v nás asi zůstává lidskosti, když o svých bližních v nouzi hovoříme tímto stylem?