LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Čaroděj, co nepije, je suchar

Před 7 měsíci

Ben Aaronovitch: Šepot podzemí, 2016.
 

„Proč nejsi vylitej?“ zajímalo ji. Zatímco jsme byli v hospodě, venku se ochladilo a uvnitř fordky mrzlo – když jsem se naklonil, abych Lesley zapnul pás, kouřilo se mi od úst.

„Protože řídím.“

„Seš strašnej suchar,“ řekla. „Člověk by si myslel, že polda, co je zároveň čaroděj, bude zajímavější. Harry Potter nebyl takovej suchar. Vsadím se, že i Gandalf by tě přepil.“

To byla nejspíš pravda, ale nepamatuju si na pasáž, kdy by Hermiona byla tak brutálně sťatá, aby Harry musel zaparkovat s koštětem na Buckingham Palace Road, jen aby se mohla vyblít do kanálu. Když si utřela pusu ubrousky, které jako správný suchar vozím v přihrádce pod palubní deskou, navázala poukazem na to, že i Merlin by mě nejspíš dokázal poučit, jak si dát správně do trumpety.

Byla by se na mě vytasila s dalším seznamem, ale vyrostla na četbě Helen Fieldingové a shopaholických knížek Sophie Kinselly, takže pokud šlo o literární čaroděje, zasekla se u Severuse Snapea. Naše cesta domů pokračovala v relativním tichu.

(rh)