LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

… aneb z rodinného archivu

Před 7 lety ·· Anna Štičková

Nevím, jaké zvyky panují ve vaší rodině, ale u nás se píše. Odevšad. Aby měli všichni přehled o tom, jak se kdo kde má. Nejvíce rodinných písemností pochází od dětí deponovaných na tábor. Všichni jsme aspoň na jednom byli. Z tábora se píše dopis, anebo když je náročná celotáborová hra, tak aspoň maminčinou rukou nadepsaný korespondenční lístek.

Jsme struční, není potřeba se zbytečně rozepisovat, po návratu domů stejně všechno líčíme celé rodině na několik pokračování. Ovšem oslovení se ošidit nesmí, musí obsáhnout všechny členy rodiny. Můj strýc Jakub například jednou věnoval rodinnému psovi Žuldovi celou dvoustranu. Text dopisu byl rozprostřen po celé ploše a zněl: „A pozdravuj Žuldu.“

Témata dopisů svou rozmanitostí odpovídají jedinečnosti členů rodiny, ale lze v nich vysledovat i jisté sdílené hodnoty a postoje. Moje sestra Valinka se ve zprávách ze svých pobytů mimo domov většinou věnuje stravě. „Ahoj babi, mám se dobře. K obědu jsme měli kuře. A pozdravuj Anču.“ I mně letos ve schránce přistál lístek o tom, že se všichni moji sourozenci mají na táboře „suprově“ a k obědu měli žebírka. Mňam. Bratranec Kuba zase píše: „Ahoj babi a dědo, je to tu dobrý. Ve stanu se mnou bydlí Honza Fišer, Láďa Fišer, Karel Fišer, Jarda Fišer a Milan Fišer. Jídlo je dobré.“

Díky tomu naše rodina disponuje bohatou sbírkou jazykových skvostů. Bratranec Honza se třeba takhle rozněžnil: „Maminko gdyž jsi odjela bylo mi smutno.“ Já jsem babičce a dědečkovi psala, že „se mám dobře a jak vi? Taky asi ano. Anna“. Za hlubší psychologickou analýzu by stála zrcadlově obrácená „s“ ve slově „posílám“, těmi se to v dopisech jen hemží. Čárky jsme ignorovali napříč generacemi.

Občas se vyskytly i závažnější problémy. Například anglická sestřenice Elenka (pravidelní čtenáři Dobré češtiny ji už znají) si od babičky sice zjistila adresu, ale zřejmě nevěděla, že se babička nějak jmenuje. Proto DOŠEL dopis na adresu „Babička, Nerudova, Stříbro 349 01“.

Moje máma Tereza se posléze z řadové tábornice stala vedoucí. Na starosti měla oddíl nejstarších dívek. Její mladší bratr Kuba jí chtěl z pochopitelných důvodů v této funkci vypomáhat, a tak přišlo domů psaní: „Mami, okamžitě přijeď, nebo budeš babička!“ Všimněte si, že navzdory vypjaté situaci je tentokrát interpunkce v pořádku, máma asi tušila, že je to opravdu buď, anebo.

Někdy mi to psaní trochu chybí, posíláme si většinou už jen textovky a e-maily, protože táborová léta máme za sebou. On-line zpráva ale nepřekoná ten pocit, když ve schránce najdete další kousek do sbírky rodinného písemnictví.